Neustále čteme o opětovném zdražování bytů v České republice a o snižování dostupnosti bydlení. Češi musí na vlastní bydlení vynaložit mnohem více ročních platů, než je běžné ve vyspělých zemí a tento rozdíl se neustále zvyšuje. To snižuje dostupnost vlastního bydlení pro většinu populace. V oblasti nájemného bydlení není situace o nic lepší. Aktuálně je celorepublikový průměr za metr čtvereční pronajaté plochy 310 korun. Přitom se počítá s dalším zdražováním. Tato situace má mnoho viníků. V kostce lze uvést, že se jedná o selhání politických elit a nesplnění jejich slibů. Přitom nejde o to, že by politici měli byty přidělovat tak, jako se dělo za dob komunistické totality. Toto období máme naštěstí za sebou a rozhodně nevedlo k řešení situace. Politici mají kultivovat pravidla a vyvažovat podmínky pro všechny zúčastněné.
Bytová krize souvisí s dalšími problémy, které se léta zanedbávají. Od neúměrné byrokracie až po nerovnoměrně nastavená pravidla. Dnes již notoricky známá délka stavebního povolení, kde se můžeme srovnávat s rozvojovými zeměmi v Africe, naznačují hloubku dlouhodobě neřešeného problému. Nikomu s politiků se nepodařilo tyto otázky řešit. Pravdou je, že málokterý se o to aspoň pokusil. V nedávné době proběhl poslední pokus ze strany Pirátů. Ten pouze nastavil zrcadlo do hloubky problémů, ale musel zákonitě selhat. Protože selhání digitalizace stavebního řízení je pouze jeden díl celého problému. Další řešení bytové krize mělo dle pirátského receptu přinést zákaz uzavírání, (respektive výrazné omezení) ročních nájemních smluv. To o sobě je v pořádku, ale lze to aplikovat pouze po ucelené reformě. Pokud se pouze vytrhávají dílčí části problému, tak se těžko lze dopracovat ke zdárnému výsledku. Vztah mezi pronajímatelem a nájemcem se řídí pravidly, která nastavuje stát. Pokud stát tyto pravidla nestanoví vyváženě, tak nelze očekávat uspokojivý výsledek.
Nájemníci si oprávněně stěžují, že běžně používaná roční nájemní smlouva jim neumožňuje plánovat si domácnost v daném místě, protože žijí v nejistotě, zda s nimi majitel smlouvu prodlouží. Nicméně ze strany pronajímatele se jedná o jednu z mála možností, jak se chránit před problémovými nájemníky. Protože zákon výhradně straní nájemníkovy a omezuje práva vlastníka, jak se bránit před neplatiči. Jsou známé případy, kdy vlastník byl nucen platit veškeré náklady na bydlení za problémového nájemníka po několik měsíců. V extrémní situaci, pokud vlastník sám byt splácí, tak se může díky tomu sám dostat do insolvence. Proto řešení z Pirátské strany omezit opakované krátkodobé nájmy bez dalších úprav vztahu mezi nájemníkem a nájemce a získání garance vymahatelnosti práva vlastníka v daném termínu, je kontraproduktivní. Pravděpodobně by tento krok vedl ke snížení nabídky nájemních bytů na trhu.